OSOBNÍ PROFIL

Životopis

Krok za krokem…

OS_01Narodila jsem se 12.dubna 1969 v ranních hodinách díky upřímné lásce dvou báječných mladých lidí. Přišla jsem na svět jako druhá dcera tatínka Vratislava a maminky Hanky. Po dalším roce a půl se narodil náš bratr. Vyrůstala jsem se dvěma sourozenci. Mám starší sestru Hanku a mladšího bratra Vráťu. Prožila jsem nádherné dětství pod taktovkou svých rodičů a v bezva partě mých sourozenců.

OS_03Maminka byla prodavačka, později se vypracovala i na vedoucí v textilu. Byla úžasná, naučila nás domácím pracím  vaření, uklízení prostě hospodaření. Ovšem byla to ona která nad námi držela tvrdou ruku a v ní často i vařečku. Dokázala být přísná, ale vždy spravedlivá.

Tatínek, báječný člověk, miloval lidi a oni samozřejmě jeho. Proto se celý život věnoval pedagogice. Začínal po vysoké škole jako asistent na katedře gymnastiky. Byl nesmírně sečtělý a pracovitý. Velmi brzo se dostal na post vedoucího katedry a v pozdějším věku dostával nabídky i na děkana, které nikdy nepřijal. Byl náčelníkem České obce sokolské a autorem mnoha pohybových skladeb. Tatínek nás toho moc naučil. Sportování, vztahu k přírodě, pokoře k lidem…

Ač jsme vyrůstali ve velmi skromných poměrech, vždy rodiče ušetřili na hory, tábory, soustředění. Nikdy žádného z nás nepreferovali, dělili vše rovným dílem.
Jsem šťastná, že jsem mohla vyrůstat se svými skvělými sourozenci a rodiči.

Olga Svatoňová

OS_02Již odmalička jsem se motala mamince pod nohama v tělocvičně. Ačkoliv oba rodiče byli sportovní gymnasté, maminka se jako trenérka věnovala moderní gymnastice. A u tohoto krásného dívčího sportu jsem zakotvila.
Celé dětství, každý den jsem pochodovala do sportovní haly v Zahradním Městě na tréninky. Gymnastiku jsem měla velmi ráda, ale bohužel nebyla jsem pro tento sport úplně stavěná a ani talentovaná. Zvlášť, když přišla puberta a ze mě vyrostla dívka krev a mlíko. V této době začaly velké problémy s trenérkami. Byla jsem pro ně „ tlustá“ a neměly o mě zájem. V té době ( 80. léta ) nebyla žádná osvěta v oblasti výživy a životního stylu. Jednoduše nejezte a hlavně nepijte, ať se vám neroztáhnou žaludky! Když si na to vzpomenu, vstávají mi vlasy na hlavě. Mé sebevědomí pomalu ale jistě odcházelo. Stále jsem ale trénovala a nechtěla to vzdát. Rodiče se určitě trápili, ale vše nechali na mně.

imgresampler3

To jsem ještě ani netušila, že se mi to vše jednou vrátí…

OS_04Nikdy jsem v gymnastice nezaznamenala větších výsledků. Snad jen, když mi bylo 16 a ujala se mě trenérka paní Libuše Lutovská. Nikdy na ní nezapomenu, dala mi naději, chovala se ke mně hezky a já jsem ohromně zabrala, zhubla a probojovala se až na mistrovství republiky, což se v moderní gymnastice mnohým nemuselo vůbec podařit.
Studovala jsem sportovní gymnázium v Přípotoční ulici v Praze. Byla to nádherná léta… Skvělá parta spolužáků, s kterými se scházíme dodnes. Jako sportovci jsme každý rok jezdili na hory, absolvovali různé brigády, společně utíkali z vyučování, sbírali ředitelské důtky…Prožívala jsem bezstarostná léta plná sportování, kamarádů a lásek.

 

img6IMG_0012V roce 1987 jsem byla přijata na Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze a vydala se po šlépějích mého tatínka. Studovala jsem učitelský obor tělesný výchova a biologie a specializace, samozřejmě moderní gymnastika. Pokračovala jsem v gymnastice na akademické půdě. Tady byla v tomto sportu ohromná pohoda a skvělá atmosféra. No a já začala i vyhrávat.

Ve starém dobrém Tyršáku na Malé straně jsem se ve druhém ročníku seznámila se svým nynějším manželem Ivanem Šípkou. Bylo to na stejném místě, kde se v 60. letech dali dohromady mí rodiče. Krásná náhoda!
Další krásný a intenzivní rok byl korunován v lednu 1990 na Staroměstské radnici. To už jsem nosila pod srdcem naše první dítě, syna Míšu…

img1

Olga Šípková

OS_06Ve třetím ročníku jsem po ukončení teoretických zkoušek přerušila na rok studium. V létě 27.7.1990 se narodil Michal. Byla jsem moc šťastná a ohromně jsem si celý rok doma s dítětem užívala. Bydleli jsme s mými rodiči a bratrem ve 3+1, maminku jsem měla stále u sebe, co víc jsem si mohla přát.
Myslím, že v této době nastal velký zlom v mém životě. Byla jsem velmi aktivní, každý den doma vymýšlela cvičení, s nadšením jsem na sobě pracovala, sledovala pořady se cvičením.
Po roce „mateřské“ jsem zkusila dát Míšu do jeslí a šla dostudovat vysokou školu. S pomocí celé rodiny, sestry i bratra se to podařilo.img4
Vše již probíhalo po pádu totalitní éry, v začátku 90. let. Sice jsem ještě po narození syna zvládla pár závodů v gymnastice, ale v roce 1992 jsem náhodou v televizi shlédla neoficiální mistrovství republiky v aerobiku. Tady je ten hlavní moment, který nasměroval můj další život. Ovšem naprosto nevinně, bez velkých ambicí, pouze z velkého zájmu zkusit něco nového, věnovat se lidem ne ve školství, ale v oblasti fitness a životního stylu.
S diplomem pod paží jsem stála na rozcestí. Jít učit, tenkrát jsem již dostala nabídku na soukromé gymnázium, nebo do fitness.
Dodnes si pamatuji jak jsem vzala za kliku jednoho malého studia ve Vršovicích…
Začátky byly dost krušné. Vysokoškolské vzdělání jsem měla, to ano, ale cvičení pro veřejnost už dávno v té době nebyla džesgymnastika. Rekreačni aerobik v 90. letech zaznamenal obrovský rozmach. Speciální hudba, metodika, názvosloví…
Začala jsem na sobě doslova dřít. Docházela jsem na hodiny v té době asi nejlepší lektorky Renaty Ešnerové a učila se.
Zároveň jsem samozřejmě ve studiu pracovala. Abych si něco vydělala, dělala jsem snad úplně vše. Každé ráno uklízela, obsluhovala na baru, prováděla jsem masáže, cvičila pro lidi a každé poledne, když jsem zavřela, trénovala sportovní aerobik.
Byla jsem moc nadšená a práce mě bavila.

Sportovní aerobik

OS_07Tato kapitola v mém životě trvala 5 let. Od začátku jsem si tento sport ohromně zamilovala a s obrovským zapálením na sobě pracovala.
Vše začalo opravdu úplně nevinně…img6
Na své první závody jsem se připravovala sama. Můj manžel snad ani nic nevěděl. V prosinci 1993 jsem se vydala na závody. První den bylo semifinále a já neznámá holka, nic netušíc, jsem vyhrála. Byla jsem v šoku. Oznámila jsem to doma a na další den, kdy bylo finále již tenkrát za přítomnosti televize, se se mnou vydal můj budoucí trenér a manžel v jedné osobě. Tato první zlatá medaile převrátila můj život. Ivan mi skutečně vypracoval tréninkový plán,dietolog Petr Fořt připravil jídelníček, abych celou zátěž zvládla. Sledovali jsme materiály ze zahraničí a pilně trénovali. Velmi nápomocni nám byli majitelé tehdejšího fitka, kde jsem začínala.
Na jaře 1994 jsem byla skvěle připravena na další mistrovství republiky a doslova jsme všem vyrazili dech. Na vše jsme se připravili zcela profesionálně.
Ivan se stal trenérem reprezentace a začali jsme spolupracovat s Českým svazem aerobiku. Do našeho života vstoupily dvě skvělé ženy. Ing. Bohunka Řešátková a PaedDr. Jitka Polášková. Trénovala jsem každý den, mnohdy i o sobotách.Ani léto pro nás neznamenalo volné dny a dovolenou. „Dovolila“ jsem si maximálně 2 týdny volna a stejně jsem to nevydržela. Ivan byl výborný trenér, uměl vždy vše vysvětlit a naučit. Moc nechválil, většinou byl ke mně kritický. Takže pokud přišla img7pochvala nebo slova uznání, byl to pro mě téměř svátek. Jen tak se mu také mohlo podařit vychovat ze mě mistryni světa. Choreografie jsme zpočátku tvořili sami, ale v roce 1996 jsme si zajeli pro zkušenosti do Německa k vynikajícímu závodníkovi a mistru světa. Marcio de Oliveira, temperamentní černoch, který pochází z Brazílie, mi připravil choreografie pro následující 2 roky. Z tou druhou jsem prošla celým rokem 1997 a vše vyhrála. Nesmírně mě ovlivnil v mé další práci choreografky, a to nejen ve sportovním aerobiku, ale i v aerobiku komerčním. Stejně jako můj manžel byl přísný a přesně věděl co chce.
OS_09Díky sportovnímu aerobiku jsem se dostala do světa. Několikrát jsme navštívili Spojené státy Americké, nádherný kontinent Austrálii, Brazílii a nespočet států v Evropě. Je pravda, že většinou jsme poznali hotel a sportovní halu, ale v Austrálii jsme měli možnost užít si to trochu víc…Na mistrovství světa do Sydney jsme letěli o týden dříve. Díku české komunitě, která si ne okraji Sydney vlastníma rukama postavila českou sokolovnu, jsme mohli týden trénovat a v klidu se aklimatizovat.Těmto lidem patří obrovský dík a jistě přispěli k mému získání zlaté medaile. Na závěr pro nás připravili v čele s českým konzulem večírek přímo na půdě sokolovny. V té době se mnou spolupracovala jako manažerka australanka českého původu. Mohli jsme tedy s manželem zůstat ještě aspoň týden v Sydney u jejích rodičů. Celá tato „návštěva „ v Austrálii byla pro mě navždy nezapomenutelným zážitkem, korunovaným právě tou medailí nejcennější…
V roce 1997, po získání zlaté medaile na mistrovství světa s Sydney, jsem se rozhodla, že skončím s vrcholovým sportem. Bylo mi jasné, že už můžu „ pouze“ obhajovat a práce, na kterou jsem se těšila mě čekalo víc než dost. Rozloučila jsem se na jarním mistrovství republiky v následujícím roce. Byla to dojemná, ale krásná chvíle. Na plochu jsem přišla už v civilu a diváci mi poděkovali potleskem ve stoje!
img8Mé tituly v aerobiku byly odrazovým můstkem pro další práci a naplnění. Začala jsem působit jako trenérka, vystupovala v televizi v různých pořadech, pravidelně v denní desetiminutovce na tehdejší TV Premiéra Buď fit s Olgou, natáčela videokazety, jezdila turné…
O sobotách a mnohdy i nedělích jsem cestovala po českých a slovenských městech. Byla to velmi náročná, ale krásná práce a zároveň obrovská zkušenost. Iniciátorem byl můj tehdejší sponzor, který přes mou osobu propagoval výrobek Lady speed stisk. Celá tour byla velmi úspěšná. Začala jsem v roce 1995 ihned po svém prvním evropském titulu, který jsem získala v Praze. První rok jsem cestovala sama ( tedy samozřejmě s rodinou, hlavně manželem). Navštívila jsem 20 měst, cvičila dopoledne s lidmi ve sportovních halách. Byl to neuvěřitelně těžký rok. Přes týden jsem měla každý den lekce s lidmi, několik hodin denně tréninku a o víkendu turné, závody… Další dva roky jsem už k sobě přizvala naše olomoucké trio ( Vláďu Valoucha, Jakuba Strakoše a Davida Holzera ) a vystupovali jsme společně.

img9

Prožívali jsme intenzivní a velmi přátelská setkání s lidmi přímo v tělocvičně. Mnohokrát jsem si sáhla až na dno, ale nikdy na to nezapomenu! Připravovat videokazety s cvičením pro širokou veřejnost byla báječná práce a velká výzva. Chtěla jsem oslovit spoustu nových cvičenců, kteří se třeba ještě neodvážili vstoupit do tělocvičny, do fitka, vtáhnout je do děje, seznámit na vlastní kůži se zdravým a zábavným pohybem. Natočila jsem tedy se svými přáteli, většinou z řad běžných cvičenců, normální lekci, tak aby si všichni zacvičili. Proto název Aerobik pro všechny. Nepředváděli jsme vypracovaná těla ani jiná líbivá aranžmá. Skutečně se vše podařilo a mnoho lidí toto cvičení vzalo za srdce. Lámali jsem rekordy v prodejnosti a já jsem děkovala osudu, že mě zavál touto užitečnou a úspěšnou cestou.

V letech 1997 až 1999 jsem natočila celkem 4 díly. Až po letech jsem v roce 2007 přidala také Aerobik pro všechny, nová řada, tentokrát již na DVD. Také všechna předchozí dílka byla převedena na DVD.

 

V mé trenérské práci jsem poznala a po sportovní stránce vychovala báječné děti. V současné době jsou to již dospělí lidé.

tréninkový skupiny Olgyimg12Mezi nejúspěšnější patří Martin Dušek, Lenka Mašková ( bronzová medaile na ME), Martina Fulínová ( stříbro na MS), Silvie Brandová (bronz na ME ), Monika Krajčová, Marcela Šulová, ( zlato na MS), Jan Pochobradský ( zlato na MS), Karolína a Tereza Šramlovy, Kristýna Lásková, Markéta a Veronika Vlkovy, Anna Farářová a další.Trénování svých svěřenců jsem nesmírně prožívala. Každý den jsme spolu trávili několik hodin a nespočet víkendů v roce celé dny na závodech. Už od začátku jsme měli spolu s mými závodníky moc hezký vztah. Děti ke mně vzhlížely jako k mistryni světa, měli ve mně vzor a to byla má obrovská devíza. Přitom atmosféra byla téměř rodinná. Všichni byli nesmírně snaživí a z tréninků jsem je musela doslova vyhazovat J. Prožili jsme spolu krásná a úspěšná léta. Máme skutečně na co vzpomínat.

OS_08Po stránce manažerské se o mě starala agentura Euro Sport Marketing, měla jsem svého osobního manažera.
V roce 1998 jsem přijala nabídku moderovat dámský magazín Sama doma. Pravidelně jsem v tomto pořadu vystupovala 4 roky. Byla to krásná práce, získala jsem ohromné zkušenosti s přímým přenosem, poznala spoustu chytrých a báječných lidí.
V roce 1999 jsme se s manželem konečně osamostatnili a peníze, které jsme měli našetřené na domek, jsme investovali do otevření našeho prvního fitka. V Holešovicích jsme začali provozovat Fitness club Olgy Šípkové .

Den otevření Fitness clubu Olgy Šípkové v Holešovicích

Byly to naše první zkušenosti v podnikání, kde jsme zažili úspěchy i pády. Velmi dobře jsme se rozjeli a po třech letech, kdy jsme doplatili veškeré úvěry nás velmi nemile překvapily povodně. Naše nejstarší a nejmenší fitko stojí totiž na břehu Vltavy. Začínali jsme opět od začátku…
Celou dobu ale pracujeme v báječném týmu s Vláďou Valouchem, Jakubem Strakošem a Davidem Holzrem. Všichni jsme vysokoškolsky vzdělaní v oboru a uvědomovali jsme si, že můžeme dát lidem mnohem více.

Díky této myšlence vznikl o pár let později skvělý tým lidí Sport park a.s., spojení 4 lidí, kde každý plní do detailu svou úlohu. Sourozenci ing.Pavel Přeček a ing.Tamara Přečková, manažer a ekonomka a my dva s manželem. Začali jsme pracovat na našich dalších projektech…

img15 img16

V roce 2003 jsem se rozhodla vystoupit na nějaký čas z tohoto pracovního rychlíku a rok poté, 14.11,. se nám narodila dcerka Adélka. Nesmírně jsem se těšila a prožívala krásné chvíle. Mít děti je obrovský dar a já si to plně uvědomuji. Obě dvě chvíle, kdy přišly na svět jsou největší zážitky v mém životě. I když je mezi Míšou a Adélkou 14ti letý rozdíl, moc si to užívám. Často dostávám otázku, proč tak velký věkový rozdíl.

porodnice_Adelka

Michal a Adelka

Po ukončení kariéry vrcholového sportovce se v roce 1997 jsme začali s manželem úročit ty naše zlaté medaile. Byla to doba velmi pracovně naplněná, krásné nabídky, úspěchy, ale bohužel i velmi těžké chvíle. V rozmezí 6ti let mě a mým sourozencům umřeli rodiče. Jejich odchod, díky těžké nemoci, byla pro nás velká životní rána. Nedožili se ani 60ti let…

S narozením Adélky se náš život dostal opět do velkých obrátek, a tím nemyslím pouze to malé mimčo. Po 15ti letech manželství se nám splnil sen a přestěhovali jsme se do domku u lesa. V oblasti podnikání se nám a našim společníkům podařilo zrealizovat nové projekty, takže jsme v roce 2005 otevřeli Health and Fitness na Vyšehradě v Kongresovém centru, a rok poté naše dosud největší Family Fitness v Metropoli Zličín .

budfit_01

budfit_05

Ve stejné době jsem spolupracovala s Českou televizí na dvou krásných projektech. S bezva týmem cvičitelských hvězd ( Janou Havrdovou, Vláďou Valouchem a Vaškem Krejčíkem ) jsme připravovali a natáčeli mnohadílný seriál Buď fit s Čt. Natočili jsme množství dílů, kde jsme aktivní diváky seznamovali s aerobikem a jeho různými styly, společně se protahovali, posilovali a díky Vaškovi cvičili i power yogu. Po dobu natáčení ( 2004-2007 ) jsme napsali 2 knížky Buď fit s Čt a Domácí posilovna. Náš obrovský dík patří zejména Jitce Hrabíkové, autorce celého projektu.

budfit_02 budfit_04 budfit_03

Celý rok 2007 jsem vystupovala jako moderátor v pořadu V kondici. Byla to moje asi nejkrásnější a v mnohých případech nejnapínavější práce v televizi. Celý pořad měl 40 dílů, kde jsme diváky seznamovali s volnočasovými aktivitami.

kondice_potapeni kondice_balon kondice_01 kondice_02
kondice_03 kondice_balon2

Prezentovali jsme různé druhy rekreačních sportů od obvyklých až po ty méně známé, zkoušeli mnoho relaxačních technik pro odpočinek, nabízeli jsme typy na aktivní dovolenou, dělali reportáže z mnoha akcí… Já sama jsem před kamerou téměř vším prošla a vyzkoušela i adrenalinové záležitosti jako tandemový seskok, vylézt s horolezci skálu nebo se s plnou výzbrojí potopit. Mám skutečně na co vzpomínat!

IMG_3746IMG_3539Ať již jsem stála na stupíncích nejvyšších, moderovala velké či menší televizní přenosy, vznášela se v oblacích nebo jen kráčela, vždy jsem se těšila na své zázemí, které je pro mě vždy tím nejdůležitějším. Samozřejmě rodina. Vždy to bude má největší životní výhra…

Olga s AdelkouIMG_0015IMG_0014IMG_3743 

 

facebook