Ženy a výkon

Jak uchopit výkon v ženském světě vnímám jako velmi diskutované a hlavně diskutabilní téma. A jelikož jsem si výkonný život užila na vlastní kůži, cítím velkou potřebu otevřít toto téma, v tom nejlepším slova smyslu. Možná se mnohé ženy v mém příběhu začnete poznávat a třeba cítíte podobné problémy. Rozhodla jsem se o tomto tématu napsat pár vět, protože dnes již vím, že tlak na výkon byl jednou z příčin mého psychického sesypání. Byla bych ráda, kdybych mohla alespoň touto formou některé z vás pomoci se zastavit a zapřemýšlet nad tím, jestli není čas udělat změnu.

Výkon je slovo velmi spojované s mou osobou.

Oprávněně. Doprovází mě celý život. Přinesl mi radost, poznání, setkání s mnoha lidmi, opojení vítězstvím, práci, zálibu, koníčka v podobě sportu a mnoho dalšího. Na druhé straně mě ovšem později velmi svázal zodpovědností, která mi brala energii. 

Ta první miska vah je spojená přímo se sportováním, které miluji a život bez pohybu si nedovedu představit. Jenže, když nás v tomto odvětví opustí radost a je to jen už o dřině, dosahování výsledků, hodnocení, porovnávání a eventuálně zklamání. To pak ale postrádá smysl.

Vrcholový sport jsem naštěstí včas opustila, přesto šrámy na duši ve mě zanechal na dlouhé roky. Odnesla jsem si totiž dál do života představu, že musím být výkonná a “dokonalá”, kde se dá.

Má hodnota začala být spojována s výkonem. 

V roce 1997 jsem vybojovala titul mistryně světa a moje cesta za MISTRYNÍ se tímto nastartovala do obřích rozměrů… Ne ve sportu, který jsem si opravdu užila a kde jsem kariéru opustila, ale ve všem ostatním.

Však jsem vyrůstala jako poslušná holka, která chce být se všemi zadobře. Která chce nosit domů samé jedničky, nemít konflikty a hlavně ať se na ní nikdo nezlobí. Laskavost jsem rozdávala na všechny strany. Měla jsem strach říct, co se mi nelíbí. V této kombinaci jsem se ohromně bála kritiky, abych nikoho nezklamala a nikdo se na mě nezlobil.

Strach a obavy o špatné hodnocení mě velmi držely v šachu a neuměla jsem se hnout z místa. Navíc, když jsem prošla obdobím své největší slávy, žila jsem v iluzi toho, jak mě všichni milují a to mě svazovalo ještě více…

Snažila jsem se na každém kroku vždy vyhovět, neuměla říct ne a brala na sebe zodpovědnost tam, kde jsem jí rozhodně neměla mít. Žila jsem jako velmi výkonná žena a radost se mi postupně ze života vytrácela. 

Zvládala jsem toho hodně, přitom jsem se ale velmi bála pouštět do nových záležitostí, abych náhodou nezklamala. Nedokázala jsem brát menší či větší prohry jako zkušenost, ale vnímala jsem se jako neschopná a velmi mi to bralo energii. Strach a ztráta energie se staly mými každodenními společníky. Strach z toho, že zklamu, že nebudu dost dobrá, že budu kritizována, mě naprosto zablokoval ve schopnosti dělat jakékoliv i drobné změny. 

Co si o mně myslí ostatní

Ve stejném naladění jsem fungovala i doma. Musela jsem neustále uklízet, aby bylo dokonale čisto, několikrát za rok připravit skvělou oslavu, zorganizovat večírek pro známé, mít vypucovaný barák, plnou ledničku a do toho dobře vypadat. Nechtěla jsem nikoho zklamat, za vše jsem si brala zodpovědnost, protože beze mě by to prostě nešlo… 

V tu dobu jsem nevnímala, že nejsem robot a nemohu vše stihnout. Takže jsem byla často nervózní, nestíhala jsem a byla jsem nespokojená. Tím dostávala jsem své nejbližší okolí do napětí, aniž bych to v tu dobu vnímala. A nejhorší na tom všem bylo, že všechen ten shon a výkon po mě nikdo nechtěl. Dělala jsem si to vše úplně sama. Poznáváte se některá z vás v mém příběhu?

Prožívala jsem stavy strachu z odpočinku, když jsem si to nezasloužila… Když jsem neměla splněno, nemohla jsem si jen tak lehnout, dát si nějakou dobrotu, položit nohy na stůl… Cítila jsem v sobě velký tlak a stále se o něco snažila, co by potvrzovalo mou hodnotu.  

Teď už můžu říct, že mě „naštěstí“ má výkonnost,  zodpovědnost a vyčerpatelnost zásob energii, zahnaly před léty do kouta a já duševně zcela zkolabovala. Přestala jsem spát a skončila jsem na psychiatrii s prášky na nočním stolku. 

Díky tomu všemu jsem ale konečně začala  sledovat signály, které vysílalo mé tělo. Za posledních 10 let jsem začala hledat větší rovnováhu v životě, smysl toho, co dělám a konečně začít vnímat, že skutečnost,  že to, že jsem žena, je má největší hodnota. A ne, kolik toho zvládnu, vydělám, získám medailí a podobně. 

Změna nám dává energii

Díky všem změnám, které jsem udělala, jsem začala plně prožívat tu obrovskou krásu života, když žena sama v sobě opustí tlak na výkon. Postupně jsem změnila svůj přístup k dětem, k přátelům, naučila jsem se komunikovat věci, a které se mi nelíbí, naučila jsem se vnímat příběhy druhých a přestat je soudit. 

A přitom, když se vrátím pár let nazpátek, nedovedla bych si ani ve snu představit, že budu psát své pocity a budu vděčná za svá selhání. Díky obrovským zkušenostem, které jsem získala kvůli všem svým chybám, díky lidem, které jsem potkala, ale i díky kurzům a výcvikům, které jsem absolvovala, jsem se dostala až sem. Začala jsem pracovat s tím, co mi v životě bere energii, naučila se nebát se změn a život se mi otočil o 360 stupňů. 

Díky svým trápením jsem pochopila, jak důležité je pro ženu zachovat si svou jemnost, která dělá ženu ženou. Také jsem pochopila, že sport a pohyb je tady pro naši radost a zkvalitnění života, ne pro zvyšování si své hodnoty, hledání zážitků nebo soupeření jedna proti druhé. To je doména mužů a já jsem vděčná za to, že můžu zůstat ženou.

Neúspěchy jsou cenné zkušenosti

Uvědomila jsem si, že úspěch a medaile nikomu a ničemu nepomohou, zatímco neúspěch a selhání jsou obrovským darem, který můžeme v životě získat, protože z nás mohou udělat lepšího člověka. Jsem vděčná za své osudové chyby, které ze mě udělaly lepší maminku pro své děti, se kterými jsem skutečně šťastná. 

Díky tomu všemu jsem udělala řadu změn i ve svém pracovním životě. Opustila jsem svět velkých fitcenter. Mimo cvičení jsem se začala intenzivně věnovat pomoci druhým lidem prostřednictvím koučinku, který mě velmi naplňuje, jelikož učí brát si zodpovědnost za svůj vlastní život. A není přece nic hezčího a smysluplnějšího, než pomáhat druhým žít radostnější život. 

Pokud byste měli kdokoli zájem o společné setkání a povídání o životě, budu se na vás těšit https://www.sipkova.cz/pro-vas/koucink/